Hárání
Hárání
Hárání znamená začátek pohlavního života feny. Různě velká plemena pohlavně dospívají v odlišném věku svého života. Malá plemena mohou začít hárat již ve 4.měsíci, feny velkých plemen hárají kolem 8 – 9 měsíce věku, individuální vyjímky mohou existovat. Hárání signalizuje schopnost rozmnožovat se. Na počátku pohlavní dospělosti je fenka schopna reprodukce, použití fen v chovu se ale nedoporučuje a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je nedokončený vývoj kostry a s tím související nedostatečný prostor pánve, ve kterém při úspěšném krytí zabírá poměrně velký prostor rohy dělohy. Dalším z nich je pozastavení tělesného vývoje a pozastavení sladění hormonálních hladin. Organismus se „zaměří“ na udržení březosti a přeruší tím vlastní vývoj a dozrávání. Dalším argumentem proti zapuštění feny již na prvním hárání je její psychická nezralost. Časté omýlané rčení, že první hárání není co do možnosti zabřeznutí plnohodnotné není pravdou. První hárání může mít jiný průběh než ty, které budou následovat. Může být kratší, může být méně výrazné, ale fenka schopna zabřeznout je.
U čistokrevných fen s PP stanovují podmínky chovnosti chovatelské předpisy daného plemene. Většinou kromě věkové hranice je nutno absolvovat bonitaci, výstavy, složit zkoušky z výkonu apod. Pro psy bez průkazu původu nebo křížence platí hranice minimálního věku pro připuštění bez negativních následků na organismus pro velká plemena nad 18 měsíců, střední plemeno je možné krýt od 15 měsíců, malé od 12ti měsíců věku.
Samotné období hárání (říje) feny se rozděluje na čtyři fáze.
První fáze se odborně nazývá proestrus. Je to období, kdy na vaječnících zrají folikuly („pouzdra“, ve kterých jsou ukryta vajíčka) a zduřuje sliznice dělohy. Pro majitele nebo chovatele feny je tato fáze čitelná častým močením, kdy fenka tímto způsobem dává najevo psům v okolí svůj stav. Většinou je mazlivější, přítulnější. Konec tohoto období je dán světle červeným výtokem z pochvy, který způsobuje praskání cévek její sliznice. Na fázi proestra navazuje další fáze – estrus – nebo též období vlastní říje. Folikuly (ony pouzdra) praskají a uvolňují vajíčka, červený výtok pozvolna přechází v hnědý a slábne. Ke konci estra má fenka zduřelý vývod z pohlavního a močového ústrojí (vateň) a je svolná ke krytí. Zduření je záležitost individuality feny. Může a nemusí být patrné. Některé fenky vyhledávají společnost jiných psů. Některé utíkají. Některé se nechávají nakrývat i jinou hárající fenou. Většinou nebývá problém pro typickou vůni hárající feny na sebe na vycházce v tomto období „nabalit“ další psy. Obrázek pobíhajících bezprizorních psů a volajících majitelů je ve větších městech na plochách určených k venčení psů v období hárání fen jevem poměrně častým. Na vesnici stává fronta psů z okolí za plotem střežené feny. Na řadu pro majitele fen přichází ochranné spreje na háravé feny a volání: „Pozor! Háravka!“, které se může míjet účinkem, takže většinou je provázeno ještě zběsilým úprkem směrem ke střetnuvšící se psí dvojici:-). K naprostému zoufalství pak přivádí majitelé psa, kteří chápu problém hárajících feny jako problém feny, ne jejich psa. Úžasný přístup. Na druhé straně není čemu se divit, oni si přece pořídili psa, ne fenu a věděli, co dělají.